Dvojí metr

Mezi nejhlasitější kritiky ruské agrese proti Ukrajině patří od 24. 2. 2022 ministryně obrany Jana Černochová. (Aby bylo od počátku jasné – autor těchto řádků je proti ruské válce na Ukrajině, která je v Rusku cenzurována tak, že se zde nesmí slovo válka ani vyslovit a v žádném případě nesouhlasí se zločiny ruské armády. Lhaní Putina a spol. mu navíc připomíná lhaní L. B. Johnsona a R. M. Nixona o vietnamské válce v 60. respektive 70. letech 20. století).

Na druhou stranu ministryně Černochová začátkem roku 2022 navštívila USA, kde mimo jiné uctila památku jednoho čechoamerického letce (Neumana, jenž se v USA nazýval Newman), který zahynul za americké války ve Vietnamu. Jistě, ministryně Černochová je ročník 1973, takže vlastně ani americkou válku v Indočíně nepamatuje. Ale to ji jako političku neomlouvá. Tato bývalá bankovní úřednice, která se vrhla do politiky, se mohla již dávno dovzdělat, aby měla větší přehled o historii a politice… (Později ministryně navštívila i Vietnam – nicméně nebylo to proto, že by náhle změnila svůj politický názor, ale proto, že ji tam vyslal její šéf, premiér, kvůli obchodu, protože Vietnam má zájem o nové cvičné letouny Aero L-39NG, takže zde zastupovala zájmy České republiky…).

Možná si také vzpomenete, že když začala agrese Ruska proti Ukrajině, paní Černochová také řekla, že když to není OSN schopna vyřešit, ať se raději rozpustí. Bývalý český velvyslanec při OSN v Ženevě Jan Kára jako zkušený diplomat zdůraznil, že Rada bezpečnosti OSN je zastaralá, ale snahy o její reformy naráží na právo veta vítězných mocností II. světové války. Reforma by mohla přivodit jen destrukce současného světového pořádku, ale mít nedokonalou OSN je pořád lepší, než takový scénář. Jan Kára řekl, že „…pět vítězných mocností II. světové války si samozřejmě nechce sahat na svá privilegia a své veto. RB není dokonalá ve svém složení ani počínání, ale reformě by se nebránilo jen Rusko. V současném světě je to silný anachronismus. Jediná síla, která by mohla reformu přivodit, by byla totální destrukce světa, apokalypsa, zrušení globálního světového řádu. A pak by se začalo stavět znovu, pokud by bylo ještě co stavět. A já pořád říkám, že že je lepší mít hodně nedokonalou RB OSN než mít tuto apokalypsu!“ zdůraznil bývalý velvyslanec dne 2. 6. 2022. Celý příspěvek →

Nedávno vyšla u nás v nakl. JOTA (Brno) knížka vietnamské autorky. Jmenuje se Nguyen Phan Que Mai. Čekal jsem na tuto knihu a jakmile vyšla první den (bylo to asi 16. 6. t.r.), ihned jsem si ji objednal a také jsem ji měl asi během 3 dnů doma.

Autorka je doma celkem uznávaná, i když žije střídavě v Kyrgyzstánu a ve Vietnamu, ale studovala mimo jiné v Austrálii, žila v Bangladéši a tak podobně (její muž je totiž Němec, mají spolu 2 děti…). Nevím, proč zrovna v Kyrgyzstánu, ale to je jedno.

Kniha se jmenuje Hory zpívají. Přečetl jsem jí jedním dechem a musím říci, že to je přesně kniha, která se mi líbí. Četl jsem všechno, co z vietnamské literatury u nás vyšlo (mám na mysli vietnamské autory z Vietnamu, nikoliv americké vietnamského původu, jak nedávno vyšla jedna taková kniha u nás, tu jsem nečetl…). Z románů toho moc není, jedině od Nguyen Dinh Thiho Rozbité břehy (překládala Dr. Iva Klinderová – Zbořilová), to vyšlo ještě za socialismu (jistě, kniha napsaná v jiné době za jiné situace), ale moc mne nenadchl.

Jinak spíše básně (vesměs překlad I. Klinderová, něco Ivo Vasiljev – samozřejmě i Deník z vězení od HČM), Z novějších překladů vše od P. Müllerové nebo Petra Komerse, jinak mám všechny soubory vietnamských povídek (1. od Klinderové, 2. od kolektivu překladatelů vč. I. Vasiljeva či P. Komerse), ale ani ty mne zas tak nenadchly, že bych si pamatoval nějakou konkrétní povídku, i když vím, že jsou tam i někteří klasičtí autoři (např. To Hoai). P. Komers přeložil dokonce vietnamskou klasiku, básnířku Ho Xuan Huong, jenž je laděná trochu i eroticky – ve Vietnamu je to považováno za klasiku, i když některé dvojsmyslné verše se mládeži asi nepřednášejí… Celý příspěvek →