Vietnam je země, která rozhodně oplývá přírodním bohatstvím, ale protože v zemi žije kolem 97 milionů obyvatel, kteří jsou nerovnoměrně rozděleni podle hustoty obyvatel – nejvíce obyvatel se tísní v deltách řek, v deltě Rudé řeky na severu a v deltě Mekongu na jihu a samozřejmě také při pobřeží celé země včetně všech velkých měst, Ho Či Minovým Městem počínaje a Hanojí konče. To samozřejmě přináší mnoho problémů včetně těch kolem ochrany přírody.

Nebudeme si nalhávat, že nejsou vůbec žádné problémy v ochraně životního prostředí, ať již se to týká čistoty ovzduší v průmyslových aglomeracích, čistoty vod (v poslední době bylo několik průšvihů, kdy zejména zahraniční firmy, konkrétně z Tchajwanu, způsobily několik vážnějších havárií), problémů v odpadovém hospodářství (například nárůst plastů je problém všech zemí a docela mne šokovalo, že s tím mají problémy i takové bohaté země v jihovýchodní Asii, jako je Brunej) až po ochranu divoké přírody.

Je mi velmi sympatické, že Vietnam si vždy v historii bral poučení i od nepřátel, takže v minulosti přebíral od Číny, když ho okupovala, vždy to, co bylo k jeho prospěchu a neuznával to, co Čína naopak vyzdvihovala. Typické to je u tzv. liliových noh, kdy ve staré Číně (a platilo to až do roku 1911, kdy to bylo v Číně zakázáno) byla považována za krásnou žena, která měla zabandážované nohy – což vedlo v podstatě k jejímu zmrzačení, neboť se její chodidla od dětských let bandážovaly tak, že nohy se zdegenerovaly, že žena mohla vykonávat jen malé drobné krůčky (asi těžko toto mohli dělat chudí čínští rolníci, když jejich ženy musely také těžce dřít na polích…). Nicméně – Čína považovala okolní národy vždy za barbarské (a tento prvek se dodnes drží v čínském nacionalismu, nedělejme si iluze), ale přitom tento zvyk je velmi barbarský a okolní národy (protože nejen Vietnam byl ovlivněn Čínou) nikdy tento barbarský zvyk nepřijaly! Myslím si, že by i dnes Vietnam neměl opakovat ty chyby, které dělá Čína a měl by změnit i některé zvyklosti, které od Číny převzal. Mám na mysli konkrétně některé pověry čínské medicíny. Upozorňují na to i mnozí vietnamští zoologové z univerzit, pracovníci rezervací, biologové a lékaři, že např. šupiny z luskounů, tygří drápy, rohy z nosorožců, medvědí žluč aj. nemají vůbec žádný význam v léčení různých chorob včetně rakoviny a ani nepůsobí jako afriodisiaka. Bohužel, některé tyto pověry dodnes ve Vietnamu přetrvávají – viděli jsme to před několika lety na případě jednoho vietnamského diplomata, jenž byl v Jihoafrické republice označen za „persona non grata“ za to, že se zapojil do pašování nosorožčích rohů… (Nebudeme zde rozebírat to, že daleko větší problémy s tímto mají Číňané, kteří dnes expandují v mnohých afrických zemích a chovají se zde jako neokolonialisté). A nemusíme chodit daleko – i u nás je v paměti případ, kdy vietnamský občan stál v pozadí zabíjení tygrů, kdy se na něm podílel i jeden nejmenovaný člen slavné cirkusácké rodiny… Je celkem logické, že tyto pověry více přetrvávají u lidí starší generace, mladší Vietnamci, kteří jsou vesměs již vzdělanější, naštěstí od těchto pověr upouští a v tom vidím velkou naději do budoucna. Problémem je také ještě přetrvávající chudoba v některých horských oblastech Vietnamu, je pochopitelné, že když pytlák nabídne nějaké peníze (ale vždy se jedná o daleko menší částku, než pak pytlák – nebo jeho „zaměstnavatel“ získá na černém trhu) chudému rolníkovi, tak ten vesměs neodolá.

Proto Vás chci seznámit s organizací, která se ve Vietnamu podílí na záchraně divokých zvířat. V této organizaci pracují vesměs mladí lidé, mezi nimi jsou i cizinci (vesměs z tzv. západního světa, nenašel jsem tam žádná jména slovanská), mnozí zde pracují na základě dobrovolnosti, ale organizace nepřijímá velké množství dobrovolníků, vždy jen omezený počet. Zajímavostí je, že dobrovolníci sami hradí menší finanční vklad, ostatně jak již název napovídá, zúčastňují se práce dobrovolně, odměnou jim je získání zkušeností, poznávání přírody a zvířat, poznání nových přátel, jazykové zdokonalení a to vše je jistě pro mladé lidi k nezaplacení.

Organizace se jmenuje Save Vietnam‘s Wildlife – SVW (Trung tâm bảo tồn động vật hoang dã tại Việt Nam) a byla založena jako nevýdělečná organizace rozhodnutím Nº 482/QÐ-LHHVN dne

22. 7. 2014 Vietnamským svazem vědeckých a technických sdružení (Viet Nam Union of Science and Technology Associations – VUSTA) – Hội Khoa học Kỹ thuật Việt Nam a organizace SVW získala povolení Ministerstvem vědy a techniky dne 1. 8. 2014 Nº A-1200. Sídlo této organizace je v národním parku Cuc Phuong, v Nho Quan v provincii Ninh Binh. Cuc Phuong je nejstarší vietnamská rezervace, existuje od roku 1962, kdy byla založena pro ochranu přírody dekretem, jenž vydal samotný prezident Ho Či Min. Organizace pracuje i v dalších rezervacích, jako je například národní park Pu Mat v provincii Nghe An. Ten byl založen roku 2001.

Organizace Save Vietnam‘s Wildlife se podílí na ochraně a záchraně divokých zvířat, na ochraně přirozeného prostředí těchto zvířat, na zachování podmínek pro rozmnožování a vůbec na zachování jednotlivých druhů divokých zvířat, podílí se na vzdělávání a výchově obyvatelstva a poskytuje též právní pomoc v ochraně divokých zvířat a přírody vůbec.

Organizace má 49 pracovníků celkem, z toho 9 lidí pracuje ve vedení organizace, 6 pracovnic se věnuje výchovou a vzděláváním zejména dětí, mládeže a místních obyvatel, v organizaci působí vědecký poradce, který má k dispozici další 4 spolupracovníky, v záchranné stanici v Cuc Phuong působí 8 lidí a v záchranné stanici v Pu Mat 6 lidí, 15 lidí působí jako strážci (před pytláctvím). Sympatické je, že jsou to vesměs mladší lidé, kteří mají vztah k přírodě a k životnímu prostředí. V tom spatřuji velkou naději pro vietnamskou přírodu.

Save Vietnam‘s Wildlife se podílí nejvíce na záchraně velmi ohrožených luskounů, cibetkovitých šelem jako jsou ovíječ a binturong, kočky bengálské (leopardí), vydry malé a dalších zvířat.

Luskouni jsou nesmyslně vybíjeni pytláky kvůli šupinám, v Číně pak i kvůli masu, jenž je zde považováno za delikatesu. Přitom luskoun je ve všech zemích v Asii (s výjimkou Bruneje), kde žije, přísně chráněn. Ve Vietnamu žije luskoun ostrovní (či malajský nebo zadoindický) Manis javanica nebo Manis malaccensis či Paramanis javanica (Sunda Pangolin, vietnamsky Tê tê Java), jenž žije od střední části země až po jih, a dále luskoun krátkoocasý Manis pentadactyla (Chinese Pangolin, vietnamsky Tê tê Trung Quốc), který žije hlavně ve střední části Vietnamu.

Luskoun ostrovní kromě Vietnamu žije také v Thajsku, Kambodži, Barmě, Malajsii, u hranic s Barmou i v Číně, na indonéských ostrovech Jáva, Sumatra, Borneo a Bali, v Singapuru. Méně se vyskytuje v Laosu, kde jeho populace poklesla kvůli lovu. Luskoun krátkoocasý kromě Vietnamu žije v Bangladéši, Bhútánu, Nepálu, Indii (hlavně na severovýchodě v Asámu), v severní Barmě, v Číně včetně Hongkongu, na Tchajwanu, v malé enklávě v Thajsku a v severním Laosu.

Luskoun se živí převážně hmyzem – mravenci, termity. Proto se mu někdy říká „šupinatý mravenečník“ – ostatně, loví hmyz stejným způsobem, s pomocí jazyka. Luskoun má tu smůlu, že při nebezpečí se schoulí do klubíčka (jako náš ježek), protože šupiny ho chrání před různými predátory, nikoliv však před pytláky.

Ovíječ skvrnitý Paradoxurus hermaphroditus je méně ohrožený, než luskoun, jedná se o středně velkou cibetkovitou šelmu, která je všežravcem. Protože žere i ovoce, lidé ho pronásledují, v některých zemích, zejména v Číně, ho loví i pro maso. Žije od Indie přes Vietnam až po Indonésii a Filipíny. Vietnamský název je Cầy vòi hương.

Binturong Arctictis binturong je velká cibetka, která žije v indickém Asámu, Barmě, Thajsku, Laosu, Vietnamu, Kambodži, Malajsii Indonésii a na Filipínách na ostrově Palawan. Je loven kvůli čínské medicíně i kvůli masu, v některých zemích ho místní lidé chovají jako domácí zvíře. V podstatě je to všežravec, ale také se zaměřuje na plody stromů. Vietnamský název binturonga je Cầy mực.

Kočka bengálská Prionailurus bengalensis, dříve Felis bengalensis (vietnamsky Mèo báo) žije v jižní, jihovýchodní a východní Asii v několika poddruzích. Vyskytuje se v Indii, Nepálu, Bhútánu, Pákistánu a Bangladéši, ve Vietnamu, v Laosu, Kambodži, Thajsku, Barmě, Malajsii, Indonésii a na Filipínách, v Číně, na Korejském poloostrově, v Japonsku i v Rusku. Ve Vietnamu žije poddruh Prionailurus bengalensis bengalensis. Kočka bengálská není tolik ohrožená vzhledem ke svému nočnímu způsobu života, spíše někde může být ohrožená úbytkem přirozeného prostředí. Ale vzhledem k tomu, že žije v různých podmínkách – od hor přes džungle až po nížiny, dá se soudit, že je celkem adaptabilní. Využívá ale i zemědělsky osídlenou krajinu, kde může být pronásledována kvůli lovu drůbeže. Nepohrdne ani ptačími vejci.

Vydra malá, někdy asijská Aonyx cinerea (vietnamsky Rái cá vuốt bé nebo Rái cá bé) žije od Nepálu, Bangladéše, jižní Indie, Barmy přes Činu, Tchajwan, Malajsii, Thajsko, Laos, Kambodžu, Vietnam až po Indonésii a Filipíny hlavně u vodních toků. Kvůli znečištění mnohých řek i lovu patří mezi zranitelné druhy.

Myslím si, že fotografie Vám přiblíží záslužnou práci organizace Save Vietnam‘s Wildlife.

Podle www.svw.vn zpracoval Ing. Jiří Homola